Jsme evangelíci.

Evangelická církev patří do skupiny protestantských církví a navazuje na tradice české a evropské reformace. Je společenstvím lidí, kteří se hlásí ke svobodě svědomí a osobní odpovědnosti před Bohem.

Nechce nikomu předepisovat, jak má věřit. Snaží se však lidem cestu k Bohu ukázat. Chce být otevřeným společenstvím, do něhož může kdokoliv přijít. Společně s ostatními křesťany věříme v Boha. Věříme, že On je původcem našeho života, naším smyslem a naší nadějí. Věříme, že je to Bůh lásky, který stojí o každého člověka a přijímá ho nezávisle na jeho schopnostech a skutcích.
Věříme v Ježíše Krista. Jeho život, tak jak ho poznáváme ve svědectví Bible a především evangelií, je pro nás měřítkem toho, co je dobré a pro dobrý život nosné. Víme, že nedovedeme jednat vždy správně, ale víme také o odpuštění, které umožňuje obnovení našich vztahů – s Bohem a s druhými lidmi.

Věříme v Božího Ducha, který mezi námi působí a vytváří společenství – bez rozdílu a bez škatulkování.

Chápeme víru jako cestu, proces. Není neměnnou a neproměnitelnou věcí, ale je něčím živým, reagujícím na osobní zkušenosti, doprovázeným otázkami a také pochybami. Je na jedné straně osobní věcí, zároveň však něčím, co sdílíme s ostatními, co vyrůstá ze setkání a z rozhovoru, co spojuje s jinými lidmi.

Svou víru čerpáme z rozhovoru s těmi, kteří jsou s námi na cestě, ale i z vyprávění a přemýšlení těch, kteří nás předešli – z textů Bible. Nemáme na život žádný hotový návod, ale pokoušíme se odpovědně se rozhodovat. Svědectví Bible je přitom pro nás orientací, povzbuzením, i kritickým napomenutím.

Jsme sborem. 

… přesně řečeno dvěma sbory – Rumburk, s kazatelskou stanicí Česká Kamenice, a Varnsdorf.  Patříme v rámci naši církve rozhodně k těm menším sborům. To má jistě svoje nevýhody, ale umožňuje to individuální přístup. Být členem sboru pro většinu z nás není formální záležitostí, ale spojují nás osobní kontakty.

Sbor – to jsou především lidé, různého věku a povolání, lidé, kteří vyrůstali ve víře, ale i ti, kteří se k ní dostali teprve v dospělosti.

Členem sboru se člověk stává křtem nebo přístupem z jiných sborů čí církvi. Kolem sboru máme ale i řadu lidí, kteří nejsou členy sboru, kteří se však zúčastní našich akcí – a jsme za ně rádi.
Sborový život – organizační, hospodářský i duchovní – má v odpovědnosti sborová rada – staršovstvo. Schází se zhruba jednou za měsíc. Staršovstvo je voleno jednou za šest let sborovým shromážděním. Sborové shromáždění se schází pravidelně každý rok a rozhoduje o zásadních věcech týkajících se života sboru, povolává a volí faráře. Vedle faráře zastupuje sbor navenek kurátor či kurátorka, které staršovstvo volí mezi svými členy.

Farářem obou sborů je v současné době Filip Šimonovský, který žije se svou rodinou, farářkou Constance Šimonovskou a jejich třemi dětmi, na Rumburské faře. Kurátory našich sborů jsou Irena Kubicová za Rumburský a Evžen Šmidt za Varnsdorfský sbor.

Z historie sborů

Evangelické sbory v Rumburku a ve Varnsdorfu jsou poměrně mladé. Byly založeny teprve po druhé světové válce, a to především lidmi, kteří do našeho kraje přicházeli z polského Zelova, kam jejich předkové v 17. stol. jako čeští evangelíci emigrovali. „Zelováci“ sem přinesli tradici Českých bratrů, která se tam předávala od generace ke generaci. Navazujeme však i na Evangelickou luterskou církev, která zde působila před válkou. V Rumburku vybudovala faru a koncem 19. stol. obnovila kostel, původně katolickou kapli Sv. Jana Nepomuckého. Rumburský Evangelický luterský sbor tvořili hlavně Němci, a tak po roce 1945 zanikl. Chceme jeho dědictví ctít a snažíme se jej připomínat například projektem „Bilá zahrada“.